6.10.2015

 

Tak let pro mě nic moc, protože jsem tentokrát vůbec neusnula. Naštěstí se dalo koukat aspoň na filmy, takže jsem stihla zkouknout nový Jurský park, Mamma Mia a ještě navrch novou Popelku, co dávali v kině na cruise a zrovna jsem jí nestihla. Dostala jsem svoje dietní jídlo, které jsem si omylem objednala, i když tentokrát ta moje večeře vypadala líp, než normální jídlo. Se snídaní to bylo trochu horší, to jsem dostala jen vločky s mlékem a banán.

Přiletěli jsme trochu dřív, což bylo super. Zašli jsme se trochu zkulturnit na záchod, vyzvedli jsme si kufry a na mě čekal nelehký úkol… nacpat jeden carry on, který mi provezl Adam, abych nemusela platit za další kufr, do toho velkého loďáku. Nakonec se povedlo, díky bohu, protože 3 ruce nemám, abych mohla vozit 3 kufry. A to jsem ještě nacpala kabelku do batohu, abych měla volné ruce. V hale na nás čekala Adamova rodina, která mu připravila super uvítací výbor :) Denča tam rodinu ještě neměla a pro mě ani neměl kdo přijet, takže jsem tam byla jak siroteček maličkej. Našla jsem, že jede z letiště přímý autobus na Knížecí, takže jsem si vybrala české korunky, dolary by asi nebrali, koupila jsem si lístek a vyrazila na zastávku. Měla jsem „štěstí“, protože autobus měl jet za 10 minut a nakonec přijel asi za třičtvrtě hodiny, tak jsem venku trochu vymrzla. Jel docela dlouho, asi hodinu, takže dost otrava, ale hlavně že vůbec jel. Už jsem se trochu bála, že se ho ani nedočkám. Na Knížecí jsem dorazila po 12 hodině. Mobil s českou SIM kartou se mi vybil, protože to je starý křáp a už nic nevydrží, takže jsem se modlila, aby v dalším buse bylo místo a mohla si koupit jízdenku na místě. Nakonec se mi povedlo chytit nějakou wifi na zastávce, tak jsem si ji stihla koupit přes net. Jakmile jsem se zbavila obou kufrů, tak jsem spokojeně jen s batohem nasedla do autobusu a odpočívala. Pustila jsem si film, dodělala resty na internetu a tak, asi na čtvrt hodiny jsem i vytuhla… bylo to dost pohodlné, jak ten autobus pěkně houpe… to se nedalo vydržet :D Do ČB jsme přijeli s menším zpožděním, ale nakonec to bylo akorát. Kája (kamarád) mě tam vyzvednul a pomohl mi s kufry, jeli s taťkou z práce, tak mě hodili rovnou domů, což bylo úplně skvělý. Nedovedu si představit, jak bych ty kufry rvala do linkového autobusu.

Po příjezdu začal nejhorší horor, totiž vybalit ty 3 kufry. Strávila jsem na tom nakonec asi 5 hodin, ale o půlnoci jsem měla hotovo. Už jsem si i připravila všechny dárečky, takže se máte na co těšit. K večeři jsem si dala vepřo, knedlo, zelo s pivem, parádička. Odpoledne jsem si stihla ještě dát menšího šlofíka, protože jsem byla hrozně utahaná. Nakonec ani časový posun mě nějak nepoznamenal, asi mám štěstí a nějak to na mě nepůsobí. To asi díky tomu, že dokážu usnout kdykoliv a kdekoliv… kromě letadla, jak se včera ukázalo :D

Takže už jsem doma, odpočinutá… pokud se někdo bude chtít sejít a pokecat, jsem k dispozici.

A to nejdůležitější na konec. Běží soutěž o nejlepší blog a jsem na tom dost bídně, protože z Ameriky jsem neměla moc čas shánět like a tak, takže tady je odkaz a moc všechny prosím o pomoc. Pokud seženete víc like, budu moc vděčná. Předem díky :)

https://www.facebook.com/hashtag/blogwat2?pnref=story

A na závěr takové shrnutí všeho, co jsme viděli a navštívili :) Díky všem, co jste to četli a snad se to i líbilo... ale upřímně, už jsem happy, že teď nemusím každý večer psát, co se mi stalo za celý den... bylo to namáhavé :D

 

5.10.2015

Poslední den a poslední plán - Wall Street a Socha svobody. Vstávali jsme už v 9, teda já dřív, než jsem se připravila, Adam trochu dýl. Kufry jsme si nechali v obýváku a měli jsme domluveno, že před 4, než přijedou noví nájemníci, si je zase vyzvedneme. Jeli jsme dolů metrem a první zašli na Wall Street, protože ještě nebylo tak hezky, tak jsme tomu počasí chtěli dát trochu času, aby se umoudřilo. Našli jsme burzu, kde Adam asi 5 minut zkoumal, jak se vyvíjejí akcie, asi aby mohl zainvestovat ty velké peníze, které jsme vyhráli ve Vegas :D Já jsem se chtěla zajít ještě podívat na slavného býka, který stojí poblíž Wall Street. Bylo tam ale strašně moc lidí, takže fotky nic moc a nechtělo se nám tam mačkat. Zkusili jsme si poblíž ještě zrušit účet, ale protože jsme neměli dokončené některé platby, stejně to budeme muset dělat z domova. Koupili jsme si ve stánku něco k jídlu a šli si to sníst na pobřeží, hezky s výhledem na Sochu svobody. Pak už jsme našli místo, kde se vydávají lístky, vystáli si frontu, prošli bezpečnostní kontrolou a nalodili jsme se :D Ty jejich bezpečností opatření mě fakt dostávají, museli jsme projet tašky scannerem, sundat si bundy, projít rámem… nevím, co čekají, že bychom tam asi tak pašovali… Zabrali jsme si super místa na lodi přímo na zádi, odkud byl celou cestu skvělý výhled na Manhattan.

 

Když jsme připluli, trochu mě překvapilo, jak je ten ostrov malý. Prošli jsme si ho dokola, nafotili milion fotek hlavně s vlajkami, který se líbili všem lidem kolem, dokonce si jedni od nás tu americkou půjčovali. Adam jim nabízel tu českou, že je hezčí, ale nechtěli :D Jsou hloupí :D Když jsme chtěli jet zpátky, zjistili jsme, že na zpáteční loď stojí šílená fronta přes půl ostrova… takže jsme hold museli předběhnout, i tak jsme už měli dost zpoždění. Až na jednu paní, co si nás všimla, to bylo v pohodě. Jeli jsme hned druhou lodí. Horší bylo, že ještě zajížděla na jeden ostrov, takže ta cesta byla docela dlouhá a my jsme tím pádem nabrali šílené zpoždění. Adam si ještě chtěl zajít k býkovi koupit sošky svobody, které tam byly nejlevnější, co jsme našli. Pak už jsme letěli rychle zpátky na byl, vyzvednout kufry.

 

Dotáhli jsme je na zastávku a vydali se na letiště. Jeli jsme busem, pak přestupovali na metro, které jelo až do Brooklinu na stanici AirTrailu. Tam jsme se sice trochu zamotali, protože nám řekli, že máme vystoupit dřív, než jsme měli, ale nakonec jsme trefili. Trochu mě naštvalo, že ti prevíti chtěli za AirTrail 5 dolarů. Naší metro card nám to nevzalo, museli jsme si tam těch 5 dolarů vložit. Fakt tady vydělávají na všem. Pak už jsme si jen udělali na letišti check-in, odbavili si kufry (konečně jsem se zbavila loďáku), prošli jsme pasovou kontrolou a šli hledat gate. Po tom, co jsme prošli snad půlku letiště jsme došli ke gatu, který ale nebyl gate a museli jsme tam čekat ještě na autobus, který nás tam doveze… prostě nebýt na letišti necelé dvě hodiny předem, asi bychom to moc nestíhali. Takhle jsme to měli úplně akorát. Před gatem jsme se potkali s Denčou, nasedli do letadla a nakonec jsme odletěli ještě čtvrt hodiny před plánovaným odletem. Prostě v NY doporučuju na letišti fakt větší časovou rezervu… říkala jsem si, jak to mohlo předloni Míše s Danuš uletět, ale teď už to chápu… Může se to stát, ani člověk neví jak… My jsme ale úspěšně odletěli.